Část mého já

Když čmárám..;)

16. listopadu 2013 v 11:55 | ♥Kittys♥

Vím, že se tu moc neobjevuju, tak aspoň přidávám něco, čím zaháním nudu:)

My friend...Picture..

5. dubna 2013 v 19:31 | ♥Kittys♥

Tak jsem zase jednou malovala..:)..Kamarádka mě poprosila, abych ji nakreslila..:D..Nic moc to není,ale já sem spokojená..:D

Draw-Man and horse..

23. září 2012 v 13:12 | ♥Kittys♥
Ano,hádáte správně..opět jsem se nudila..:D




Nevěř všemu co vidíš 5 část

18. července 2012 v 10:09 | ♥Kittys♥


"A ..ty tušíš kde je tvá matka?" zeptala jsem se ho."Myslím,že ano" odpověděl mi.."A..mohli bychom vyrazit už teď?" položila jsem mu nesměle otázku.
"Jestli chceš" zasmál se.


Úsměv jsem mu oplatila.Mamce jsem nechala na stole papírek,že jsem šla ven s kamarádkou.Oblékla jsme si bundu a boty a mohli jsme vyrazit.Před domem stálo velké černé auto. "To je tvoje?" zeptala jsem se užasle.Marek se smíchem přikývl.Nasedli jsme do auta a vyrazili jsme.V autě jsme si povídali o všem možném.Marek se mi začínal zdát jako fajn kluk.
Ani ne za půl hodiny jsme byli na místě.Vystoupili jsme z auta a před námi se rozprostíral osamocený kostel.
"Jsi si jistý,že je to tady?" zeptala jsem se tázavě. "Doufám,že jo.Matka tu většinou uskutečňovala své obchody"odvětil. "Aha" hlesla jsem.Přistoupili jsme ke kostelu a opatrně zatlačili do dveří.Ty se se skřípěním těžce otevřely.Ve vnitř kostela bylo pusto a tma a byl zde zatuchlý zápach.Na stěnách jen lehce problikávaly svícky s elektrickými svíčkami.
"Pojď" šeptl Marek tiše a chytl mě za ruku.Nejprve jsem se vylekala,ale pak jsem šla povolně za ním.Jeho teplá dlaň mi dodáala odvahu.Došli jsme k oltáři v zadní části kostela.Tam Marek nahmata lna zemi víko a odklopil ho."Je to tudy..jdeš se mnou?" optal se mě.Chvíli jsem váhala,ale pak jsem kývla.Slezli jsme po vratkých schůdcích dolů do nějakého sklepení.Bylo tam hrobové ticho.Postupovali jsme chodbou dál.V tom bylo slyšet něčí zaúpění.Zastavili jsme se a chvíli poslouchali.Po chvilce se to ozvalo znovu."Jde to od tut." šeptla jsem.Marek přikývl a potichu jsme se blížili oním směrem.Čím víc jsme postupovali,tím byly vzlyky silnější a hlasitější.Zanedlouho jsme stanuli přede dveřmi,ze kterých se vzlyky zřejmě ozývaly.Marek nakoukl dovnitř větrací mřížkou,která byla na dveřích.Potvrdilo se nám to,co jsme očekávali.
"Zavolej policii"zašeptal.Němně jsem přikývla.
"Není tu signál." vyděsila jsem se.
"Tak utíkej nahoru a já tu počkám,kdyby se něco dělo."odpověděl mi Marek."Ale.."..."Žádné ale"umlčel mě Marek a pevně mi stiskl rameno."Jdi.." Poslušně jsem se otočila a utíkala chodbami ven.
Když jsem se ocitla opět na čerstvém vzduchu,vytočila jsem číslo policie a snažila se jim popsat situaci a místo,kde jsme.
"Hned jsme tam." ozvalo se z druhého konce mobilu.Ukončila jsem hovor a netrpělivě přešlapovala na prašné cestě.
Asi za 5 minut přijela policie.Vše jsem jim v rychlosti vylíčila a zavedla je do sklepa.Marek tam stále čekal.Policie na nic nečekala a vyrazila dveře.V místnosti ležela polonahá Natálie s řeznými ranama téměř po celém těle, s páskou přes rty a s uplakaným obličejem.Když Markovu matku zatkli a odvedli pryč,okamžitě jsem přiběhla k Naty."Už je to dobrý.Všechno bude v pořádku"uklidňovala jsem ji a při tom ji odvazovala od železného,studeného stolu.Když měla volné ruce i nohy,padla mi s pláčem kolem krku."Promiň mi to.Je tomoje chyba." řekla jsme ji se slzami v očích.Pak jsem si svlékla bundu a přehodila ji přes ni.Marek mi pak s Nat pomohl nahoru,kde už čekala záchranka.Ta nás odvezla do nemocnice.Tam za námi přijela má matka,které jsem zavolala.Když spatřila Marka,pořádně se vyděsila,ale pak jsem ji vše vysvětlila a trošku se uklidnila.Natálii si nechali v nemocnici na pozorování.Já s mamkou a Markem jsme se vrátili k nám domů.Jeho matku odsoudili na 5 let do vězení a poté by měla být umístěna do psychiatrické léčebny.Marek a já jsme do teď dobří přátelé a nemáme v plánu to jakkoliv měnit.


A konečná lidi..:D..Doufám,že se vám to alespoň trošku líbilo..:)
přemýšlím,že bych napsala něco dalšího,ale nevím no..:D..

Nevěř všemu co vidíš 4 část

17. července 2012 v 14:00 | ♥Kittys♥




"Měla jsi to být ty." stálo na vstupnívh dveřích.

Zůstala jsem jen nevěřícně stát.Neměla jsem už ani sílu plakat.Mamka mě chytla okolo ramen a vedla ma do mého pokoje,kde mě uložila do postele a dala mi prášek na uklidnění.Celá jsem se chvěla.Vůbec jsem nemohla spát.Stále jsem si vyčítala,že jsem Naty nezabránila,aby šla otevřít ty dveře.Vždyť jsem to měla být já,kdo měl trpět.Celou noc jsem probděla.Opět jsem se vrátila do stavu,ve kterém jsem byla před 5 lety.Nevycházela jsme z domu a navštěvovala jsem psychologa.Sestru jsem chtěla jít hledat,ale nevěděla jsem kde začít.
Asi tři dny po incidentu jsem byla doma sama.Bylo 11 hodin dopoledne a já seděla na barové židličce a pila kafe.V tom se ozval zvonek.Přepadl mě strach.I přesto jsem se však přemohla a zamířila ke dveřím."Kdo je to?" zeptala jsem se třesoucím se hlasem.
"Marek."odpověděl mi kdosi. Bože.Ten Marek? blesklo mi hlavou. Mám otevřít nebo ne? Ptala jsem se sama sebe. "Co chceš?" zeptala jsem se směle."Chci ti pomoct"
"A to ti mám jako věřit?" odsekla jsem.
"Vím,že je to těžké po tom všem,co jsi viděla,ale...prosím" zaskuhral.Zhluboka jsme se nadechla a pootevřela jsem dveře,
"V čem mi chceš pomoct?" sjela jsem ho pohledem.Stále byl stejný.Měl pořád temně černé vlasy jen s trochu jiným sestřihem,čokoládově hnědé oči a krásný úsměv. Jen byl o něco víc vypracovanější.
"Nevěřím ti,chápeš,!?" Tvoje matka mi unesla sestru a ty by si mě taky nejraději zabil" zvýšila jsem hlas. "A vůbec..co že už nejsi..no..ve vězení?" hlesla jsem a sklopila zrak.
"Tak za prvý.Pustili mě dřív za dobré chování. Za druhé.Já tě rozhodně zabít nechci.Nemám důvod.A za třetí.S mou matkou ti chci právě pomoct."Podal mi odpověď.
Zírala jsem na něho s mírně pootevřenými ústy."To jo..děláš si ze mě legraci?" zeptala jsem se ho po krátcé odmlce.
"Vypadám snad na to?" odvětil mi s vážnou tváří. "No dobře" otevřela jsem dveře a vyzvala ho tím,aby vstoupil.
"Ale..jestli se o něco pokusíš" varovala jsem ho před tím,než vešel dál. "Neboj se..svý už jsem si zažil" mírně se pousmál.Zavedla jsem ho do obýváku a posadili jsme se na gauč."Tak dobře...jak mi chceš pomoct a proč vlastně?"vychrlila jsem na něho.
"No víš..uf..nevím jak začít." zesmutněl a oči se mu zaleskly slzami.
"Co třeba od začátku" vyzvala jsem ho s úsměvem."Fajn..tak jak myslíš.Takže" spustil."Když jsem byl malý,byli jsme normální rodina.Měl jsem bratra a dva milující rodiče.Jenže když mi bylo 15 let,měli jsme autonehodu.Můj otec i bratr zemřeli.Matka se z tohohodně dlouho nemohla dostat.Jeden čas dokonce začala brát drogy.A jelikož já byl 15-ti letý teenager,přizpůsobil jsem se jejímu životu.Vymetal jsem s ní hospody a bary.Bohužel mi to vydrželo až d mých 19-tých narozenin.Pak jsem si totiž začal uvědomovat,že nechci jít v matčiných šlépějích.Jenže už bylo pozdě.Matka mě totiž namočila do nějakého obchodu s mafií.Měli jsme právě schůzku u oné zapadlé hospody,když mi jeden z členů mafie nechtěl dát penze.Začalmi vyhrožovat a chtěl mě zabít.V sebeobraně jsem ho zastřelil a k mé smůle jsi to viděla ty.Když mě odsoudili,nenáviděl jsem svou matku z celého svého srdce.A už jen proto ti chci pomoct ji dostat" dopověděl mi svůj životní příběh.Oči jsme měla navlhlé od slz a nevěděla jsem,co říct.
"Věříš mi_?" položil mi otázku,když zpozoroval můj výraz. "Já..já nevím" vykoktala jsem.
"Nemusíš mi věřit..jen..nech mě ti pomoct" požádal mě
"Dobře" vydechla jsem.
"A ..ty tušíš kde je tvá matka?" zeptala jsem se ho."Myslím,že ano" odpověděl mi.."A..mohli bychom vyrazit už teď?" položila jsem mu nesměle otázku.
"Jestli chceš" zasmál se.

Nevěř všemu co vidíš 3 část

14. července 2012 v 14:00 | ♥Kittys♥
Tak další část..:D


"A musím?".."Mmm..ne!" usmála se na mě a odešl do kuchyně.


Ve škole jsem se neukázala už 14 dní.Pokaždé,když jsem překročila práh domu,projel mnou nepříjemný pocit.I když jsem věděla,že Markova máma je v blázinci a on je ve vězení v úplně jiném městě,měla jsem strach.Když můj strach neustupoval,vyhledala jsem pomoc psychologa.K němu jsem docházela téměř půl roku a docela mi to pomohlo.Dokonce jsem se začlenila zpět mezi lidi a začala jsem znovu chodit do školy.
Asi po 5 letech,kdy jsem se už zase cítila jako dřív,jsem si dělala večeři.Mazala jsem si chleba,když v tom jsem zaslechla úryvky z televizních novin."...utekla žena středního věku.Má krátké černé vlasy,modré oči,je menší postavy a může být nebezpečná." Když jsem doběhla do obýváku a poslouchala tuto zprávu,polil mě studený pot.Věděla jsem,že je to ona,Markova máma.Věděla jsem,že jestli bude chtít,vše začne na novo.A zjevně to věděla i moje matka,protože se na mě vystrašeně podívala.Stála jsem tam jako v křeči.Rozhodla jsem se ale,že tentokrát se už neuzavřu do sebe a nezahodím svůj život,ale budu se i nadále věnovat tomu,co jsem dělala do teď.Do školy mě vozila mamka a nebo jsem jezdila svým autem s kamarádkou,ale nikdy ne sama.
Asi týden se nic nedělo.Ale pak..pak nastal onen sobotní večer.Byla jsem doma se svou sestrou,která se učila na důležitou zkoušku,a tak byla zavřená ve svém pokoji a já sledovala v přízemí film.V to jsem uslyšela šramot přicházející z venčí.Neřešila jsme to a dál se věnovala filmu.Chvíli bylo ticho,ale pak se ozvala rána.To už jsem vstala a šla se podívat z okna.Opatrně jsem odhrnula záclonu a zahleděla jsem se do husté,temné noci.V tom jsem zahlédla osobu,míhající se u našich dveří,kterou osvětlovala pouliční lampa.Lekla jsem se a schovala se za roh stěny.Najednou někdo zazvonil.Stuhlami krev v žilách a srdce mi bilo na jako na poplach.Stála jsem bez hnutí a čekala,co bude dál.Zvonek se rozezněl znovu.
"Otevři srdíčko.Já vím,že jsi uvnitř."zaskřehotal ženský hlas z poza dveří.Sesunula jsem se na zem.Klepala jsem se jako ratlík a nevydala ani hlásku.Zvonek se rozdrnčel po třetí. "Skara nemůžeš ty zatracený dveře otevřít.!Nevíš,že se potřebuju učit?!Sobče!" přiřítila se rozhořčená sestra a hnala se ke dveřím."Néé" zakřičela jsem,ale už bylo pozdě.Naty otevřela dveče a ze tmy se vynořila kostnatá ruka a popadla Nat za vlasy a táhla ji pryč.Naty se bránila,ale neměla tolik síly.
"Ne,nech ji být." křikla jsem a vyběhla sestře na pomoc.Jenže už bylo pozdě.Z ulice se ozýval křik a pláč mé mladší sestřičky.Vyběhla jsem ulicí za nimy.Bohužel jsem je ale po pár metrech ztratila z dohledu.Sedla jsem si na obrubníka složila hlavu do klína.Po chvíli jsem se zvedla a běžela domů.Okamžitě jsem vytočila mamčino číslo a vypověděla ji,co se stalo.Do pěti minut byla doma i s policií,kterou zavolala.Ta nás odvezla na stanici a já jim vše popsala.Řekli nám,že ihned vyhlásí pátrání a že nás odvezou domů.Když nás vyložili před domem a my zamířily domů,čekalo nás další nemilé překvapení.
Měla jsi to být ty...Stálo na vstupních dveřích.

Nevěř všemu co vidíš 2 část

13. července 2012 v 13:29 | ♥Kittys♥
Tak tady je další pokračování z mého slohu..:D


Zatočila se mi hlava,zatmělo se mi před očima a pak už jsem neměla ponětí o světě.

Probudila jsem se až v mé posteli.Byly zatažené závěsy a na nočním stolku mi svítila malá,bílá lampička.Chtěla jsem se posadit,ale třeštila mi hlava,jako kdybych měla kocovinu.Hlava mi klesla zpět do měkkého,fialového polštáře.Zavřela jsem oči a přemýšlela o včerejším dni.Po tváři se mi koulela slza.Snažila jsem se ještě na chvíli usnout,ale nešlo to.I přes nesnesitelkou bolest jsem se pomalu posadila a opatrně vstala z postele.Pomalým krokem jsem zamířila do koupelny,kterou jsme měla spojenou s mým pokojem.Postavila jsem se před zrcadlo a pohlédla do něj.Měla jsem kruhy pod očima a bělavou barvu v obličeji.Povzdechla jsem si a pustila kohoutek se studenou vodou.Dala jsem dlaně pod tekoucí vodu a opláchla si obličej.Opět jsem pohlédla do zrcadla.Můj obličej už zase začínal získávat na barvě.V tom mě vyděsil zvonek.Otevřít jsem ale nešla.Myslela jsem,že je doma mamka a nebo sestra.Zvonek ale stále nepřestával řinčet.Sešla jsem tedy schody a blížila se ke dveřím.Zdálo se,že nikdo není doma.Pootevřela jsem dveře,které byly jištěny řetízkem.Když jsem uviděla,kdo stojí za vstupními dveřmi,projelo mnou napětí.Stála tam matka onoho odsouzeného chlapce.V očích měla plamínky hněvu a pomsty."Zabiju tě ty mrcho.Zabiju!" křičela na mě a prostrkávalaruce škvírou ve dveřích.Snažila jsem se je zabouchnout,ale nešlo to.Po delším souboji jsem nakonec zvítězila.Zamkla jsem a zvezla se na zem opřená zády o dveře.Žena na mě ani přes zavřené dveře nepřestávala křičet a bušit.Byla jsem bezbranná.Nevěděla jsme co mám dělat.Po jejím snad nekonečném výstupu se za dveřmi ozvaly další hlasy.Odvážila jsem se odhrnout záclonku,která byla na okně vedle dveří a podívat se ven.Tam stála ona žena a dva policisté,kteří ji nasazovali pouta a vedli ji do policejního auta.Ke všemu mlčky přihlížel náš soused.Když ženu odvezli,otevřela jsem dvee a vyšla vstříc mému zchránci."Jsi v pořádku?" zeptal se mě ustaraně soused."A-Ano" vykoktala jsem ze sebe odpověď.Objal mě kolem ramen a vedl mě do našeho domu."Chceš něco k pití?" zeptal se mě,když mě usadil na gauč."Vodu prosím"odvětila jsem a hleděla nepřítomně do prázdna.
"Na" podal mi soused sklenici s vodou."Děkuju"řekla jsem a napila se."Wendy..jsi v pořádku?" rozletěly se dveře a z nich se vyřítila mamk."Jo..jsem v pohodě mami" snažila jsem se ji uklidnit a objala ji.Mezi tím,co jsme s eobjímaly se soused neslyšně vytratil z našeho domu a dveře se za ním tiše zaklaply."Vážnš je ti dobře?" zeptala se mě matka znovu."Jo..už je to dobrý mami"uklidnila jsem ji. "Promiň,že jsemnebyla doma..Musela jsem jít na chvíli do práce.Nezlob se"..."Mami.Je to dobrý"pohlédla jsem ji zpříma do očí."Ale teď už bud všechno při starém.Markovu matku hned z policejní stanice odvezou so psychiatrické léčebny"sdělila mi mamka. "Čí matku?" zeptala jsem se nechápavě."Toho odsouzeného kluka" odpověděla mi.
Při pomyšlení na černovlasého chlapce se mi svíral žaludek..."Aha" hlesla jsem."Počkat,počkat..do léčebny?"došlo mi,co jsem právě před chvílí slyšela."ANo..jeho matka se z toho sesypala"dala mi na mou otázku pádnou odpověď mamka.
Nevěděla jsme,co na to říct,a tak jsem jen zírala s otevřenou pusou.
"Chceš jít zítra do školy?" zeptala se mě po krátké odmlce mamka..."A musím?" "Mmmm.." usmál se na mě a odešla do kuchyně.

Nevěř všemu co vidíš 1 část

12. července 2012 v 15:19 | ♥Kittys♥
Tákže..jelikož nevím,co mám přidávat:D..rozhodla jsem se,že vám sem po částech napíšu můj sloh-vyprávění(byl na volné téma)..:D..Je dlouhý asi na 5 stránek,takže se tu bude po částech objevovat..doufám,že vám to nevadí a že to aspoň někdo bude číst...A prodím pište do komentářů,jak se vám to líbí..i kritiku beru..:D..samozřejmě..:)
Nevěř všemu co vidíš

Kráčím uličkou ve velké místnosti.Ze všech stran se na mě upírají pohledy lidí,sedících v sále.Z některých pohledů čiší zlost a z jiných soucit.Přicházím k místu,kde mám jako svědek vypovídat.Vystoupám po dvou malých schůdcích a stanu před soudem.Soudce mi pokyne,abch přešla ke své výpovědi.Třesou se mi kolena a o hlase ani nemluvě.Jsme vystrašená jako malé kotě,ale i přesto začnu s pravdivou výpovědí.Když skončím a nikdo se mě už na nic neptá,zabrousí můj pohled na lavičku,kde sedí obžalovaný.Probodával mě pohledem.Vylekala jsem se ještě víc a rychle jsem od něho odvrátila zrak.Hlavou mi poletuje nespočet otázek. Proč zrovná já musela být svědkem vraždy je jednou z nich.
Z mého přemýšlení mě vytrhne až soudcův hlas,který sděluje,že se odeberou do vedlejší místosti,kde rozhodnou a konečném verdiktu.Z lavičky se vsevření policistů zvedá onen vcelku pohledný,černovlasý kluk.Když prochází kolem mě,vynuje mi jeden ze svých nenávistných pohledů.Jeho pohled čokoládově hnědých očí mě vždy zasáhne nesnesitelnou silou přímo do srdce.Jemi příšerné horko a podlamují se mi kolena.Ze soudní síně odcházím v obležení mé matky a mé o 3 roky mladší sestry.
O hodinu později se opět vracíme do oné místnosti.Sedám si do jedné z lavic.Zanedlouho přichází do síně obžalovaný.Sedá si na lavičku,kde seděl i před tím.Soudce třikrát zaklepe kladívkem a začne mluvit.Nevnímám nic okolo mě jen bezmyšlenkovitě hledím před sebe.Z tohoto tranzu mě probere až další poklepání kladívka.Soudce začne mluvit o konečném rozhodnutí.Strnu hrůzou..." ....obžalovaný je sledán vinným"..Tak zní verdikt poroty.Místností se rozezní křik nějaké ženy,který přechází v hysterický pláč.Zřejmě jeho matky.Pokoušejí s eo mě mdloby. Co jsme to udělala. Problesklo mi hlavou.Vždyť jsem poslala tohoto mladého chlapce za mříže.Mé výčitky svědomí nebraly konce,ake byly k ničemu.Černovlasý chlapec opouštěl v poutech soudní síň a věnoval mi opět jeden ze svých pohledů.Tentokrá však byly jeho oči zalité slzami a čišel z nich smutek.V tu chvíli jsme litovala všeho,co jsem udělala.Z očí se mi spustily slané vodopády slz.Měla jsem sto chutí běžet za porotou a vše vzít zpátky,i přesto,že to,co jsem udělala bylo správné,neboť on byl vlastně vrah.Měla jsem sto chutí běžet za tím klukem a vyprostit ho ze sevření policistů.K ničemu jsem se však neodvážila.Věděla jsem,že by to stejně bylo všechno zbytečné.
Chlapcova matka klečela v uličce na kolenou a plakala.Bylo mi to všechno tak líto,ale co se dalo dělat.Za jeho čin jsme nemohla.S moji matkou a sestrou jse opouštěly soudní síň.Když nás zpozorovala klečící žena,okamžitě se za námi vyřítila.
"Ty mrcho" chytla mě pod krkem s těmito slovy."Co jsi to udělala?!" stěle opakovalase slzami v očích a sesouvala se k zemi.V mžiku k nám přiběhla ochranka a ženu odváděla pryč z místnosti."Za to zaplatíš...to si pamatuj!"stihla na mě ještě křiknout,než zmizela za rohem.Stála jsem tam jako opařená a nezmohla se na jediné slovo.Udělalo se mi mdlo.Zatočil se mi hlava,zatmělo se mi před očim a pak už jsem neměla ponětí o světě.

(Za nějaké chybky se omlouvám..:)..)

Foto-Třešeň

22. dubna 2012 v 12:53 | ♥Kittys♥
Tak tady jsou fotky naší třešně..:D:D..Jednou večer jsem se nudila,tak jsem popadla foťák a vzniklo toto..:D:)






C.Č...↓↓

Picture-Boy 3..By me

5. dubna 2012 v 11:43 | ♥Kittys♥
Tak tady máte něco dalšího..:)..Není to nic moc,jako obvykle..:)..Ale pro mě je to koníček,takže nepotřebuju,aby to bylo nejvíc dokonalé(to já totiž ani neumím..:D..)..Ale pokud se to někomu líbí,jsem samozřejmě jenom ráda..:)





Picture-Man

31. března 2012 v 11:24 | ♥Kittys♥
Takže..jelikož jsem vám slíbila,že zase něco namaluju a dám vám to sem,tak vám sem dávám jeden z mých starších obrázků,protže jsem se k novému ještě nedokopala..:D..Není to žádá sláva,tak se mi nesmějte..:(:D





Autor: ♥Kittys♥

Falešný přítel je horší než nepřítel.Protože nepříteli se vyhýbáš,kdežto příteli věříš.

30. března 2012 v 19:09 | ♥Kittys♥




Sedím venku na naší zahradě na dřevěné houpačce,která je lehce poničená tíhou svých let.Jednu nohu mám opřenou a dřevěné prkýnko a druhou spuštěnou na zem.Vnímám jen štěbetání ptáčků,vítr pohrávající si s mými vlasy a pomalu zapadající sluníčko,které mě hladí po tváři.Jsem ponořená do děje mé rozečtené knížky.Právě pokračuji kapitolou,která se týká falešných přátel,nepřátel,přetvářky a tak podobně.Je to sice jen hloupý dívčí román,ale v něčem má pravdu.
Zvedám oči od řádků a přemýšlím o tom,co jsem si právě přečetla.
K čemu nám jsou vlastně falešní přátelé.Jen nás využívají pro své potřeby a manipulují s námi,jak se jim jen zlíbí.Baví se s námi jako s nejlepšími přáteli a pak?...Jen zmizíme z dohledu,už o nás šíří pomluvy a tajemství,která jsme jim svěřili.Najednou se o nás všude vypráví různé fámy,které povětšinou nejsou ani pravdivé,protože naši "přátelé" si je se zálibou přibarvují podle svého.Opravdu mi nad tím někdy zůstává rozum stát.V tomto případě mi připadá na místě citát:Falešný přítel je horší než nepřítel.Protože nepříteli se vyhýbáš,kdežto příteli věříš!..S tímto motem já osobně plně souhlasím. To budu mít raději nepřátelé,o kterých budu vědět,než-li "přátelé",kterým budu svěřovat svá tajemství a nejtajněší touhy a oni mě pak sprostě podrazí.O takové přátelé opravdu nestojím.Ano..občas je těžké je rozeznat od pravých přátel,ale jednou se to všechno provalit musí.Nikdo totiž nedokáže žít celý život ve lžích.
Kdyby se něco podobnémo stalo mě a já zjistila,že o mě mí přátelé (jak by si říkali) šířili pomluvy a jen mě na každém rohu ponižovali,asi bych začala přemýšlet o pomstě.Ale po pravdě....Nepomstila bych se jim.Copak mám zapotřebí snižovat se na jejich úroveň.Ne..To vážně ne..Nepotřebuju se stát mrchou,aby pochopili,že se sebou nenechám je hloupě zametat.To radši budu v očích těch,kteří pomluvám uvěřili, "looser",kterého ze mě kdosi udělal,než aby jsem se snižovala do jejich postoje a dělala to,co dělat nechci.Nebudu se přetvařovat jen proto,aby oni věděli jaké to je.Však ono se jim to jednou vrátí a to i s úroky.Za tím si stojím a věřím tomu.
A ještě něco...
Teď mě tak napadá...vlastně takových lidí lituju.Když se nad tím tak zamyslím..proč to vlastně dělají?Proč se pletou do života jiných?Proč si radši nehledí toho svého?..A víte co..můj názor je takový,že danému člověku,kterému ubližují závidí,a tak se ho snaží co nejvíce ponížit..nebo..chtějí získat více pozornosti od ostatních..Prostě a jednoduše...chtějí stoupnout v očích ostatních,pomluvami a nepravdivými informacemi o ostatních lidech..Tito lidé podle mého názoru dokáží skvěle manipulovat s lidskou myslí..přesvědčí je dokonce i o tom,co není pravda a tím pádem na tuto jejich hru většina ze zmanipulovaných lidí přistoupí..ve většině případech,aniž by o tom věděli...Myslím si,že tohle se nikdy nezmění..Každý den potkáme někoho,kdo podobné věci dělá...a ani o něm nemusíme vědět...Když se to tak vezme..každý z nás alespoň jednou jedinkrát za celý svůj život udělal něco podobného..nemám pravdu?...Jen se zamyslete..copak jste nikdy nikomu nelhali a nikdy o nikom neřekli jediné křivé slovo?..Myslím si,že ne...Vím,že těchto posledncíh pár řádků sem moc nepatří,ale je to vlastně téměř to samé...Je to téměř totožné s mými úvahami o falešných přátelích..jen se prostě nemusí jednat o zradu přítele..:)...však vy mě chápete ne?...
Z mého přemýšlení mě vytrhlo až pár mokrých kapek,které spadly na mou tvář.Otevřela jsem oči a vzhlédla k obloze.Mezitím co jsem přemýšlela se nebe zatáhlo a skrylo i posledních pár paprsků jarního slunce..Začínalo pršet čím dál tím víc.Zvedla jsem se z houpačky a pomalu se vracela do domu.S každým mým krokem déšť sílil a jen se za mnou zaklaply domovní dveře déšť zesílil snad ještě víc.Položila jsem knížku na stůl,sedla si k oknu a hleděla ven.Po chvíli jsem knížku opět otevřela na stránce,kde jsem skončila se čtením a opět se ponořila do zajímavého děje.


♥Kittys♥

Splať dluh nebo zemři

16. března 2012 v 17:06 | ♥Kittys♥
Procházím temnou chodbou mé nové školy osvětlenou jen měsíčním svitem,procházejícím skrz velká skleněná okna.Všude panuje hrobové ticho,do kterého se rozhléhá jen tiché klapání mých bot.Pomalým krokem se dostávám k jednomu z oken,které je otevřené dokořán.Postavím se k němu a pohlédnu ven.Všude je černo černá tma a jen v pár pokojích budovy se svítí.Světlo odhaluje šedé stíny studentů zdejší školy a jejich tajemství.Ovane mě studený vítr.Zavírám okno a chystám se jít do svého pokoje.
"Opovaž se křičet nebo se jakkoliv bránit" Zakryje mi najednou kdosi ze zadu ústa dlaní.Strnu hrůzou.Snažila jsem se uvolnit si ústa rukou,ale neznámý nepovolil.Na jedné ze svých rukou jsem ucítila ocelový stisk,který s každým mým pohybem sílil.Do očí se mi draly slzy.Když po mém další nepodařeném pokusu vyprostit se z pevného sevření mou paži ona ruka stiskla ještě víc,horké slzy mi vyhrkly s očí a stékaly po mé tváři.Ještě párkrát jsem sebou škubla,ale onen chlapec mě stále pevně svíral ve svých vypracovaných pažích.Byla jsem vystrašená jako malé kotě.Když jsem si přiznala,že nemám proti mému soupeři žádnou šanci,poddala jsem se mu.Když zpozoroval.že se přestávám vzpírat,potichu se zasmál.
"Ty malá děvko,teď splatíš svůj dluh"pošeptal mi do ucha.
Neměla jsem ponětí kdo to je,natož o čem to k sakru mluví.

Celý Článek ↓↓

Možná konec trápení....

6. března 2012 v 21:29 | ♥Kittys♥





Stojíš na mostě a shlížíš do pomalu tekoucí vody.Zvedá se vítr a stahují se mračka.Stále jen nehnutě stojíš a necháváš své vlasy volně pobíhat po tvém obličeji.Prší!Tvou tvář skrápějí velké kapky deště,ke kterým se přidávají horké slzy kanoucí k srdci.Stále bez hnutí stojíš a pláčeš.Kolem tebe pobíhá tisíce lidí,hledající úkryt před deštěm.Žádný z nich si tě však ani nevšimne,jakoby si byla vzduch.Přehráváš si události tvého života.
První lásku,přátelství,hádky,první školní den,první pusu,šťastné chvíle s tvými blízkými a s rodinou,kterou už ale nemáš.
Oči se ti zakalí slzami ještě víc..."Proč jsem jen já jediná přežila tu příšernou nehodu a oni mě museli opustit"Přemítáš a zadržuješ vzlyky. "Nemám na výběr" Říkáš si v duchu. "Nemám už pro co žít,nemám co ztratit.Můj život už nemá smysl"...Vylézáš na římsu mostu.Naposledy se rozhlédneš po okolí.Se slzami v očích vzhlédneš vzhůru k zatažené obloze a pošeptáš : Už brzy budeme zase spolu...a pak skočíš dolů,do temné vody..Jen co dopadneš,hladina se za tebou zavře jako brána a už nikdy ti nedovolí vrátit se zpět.


Autor : ♥Kittys♥

Harry Styles-"kresba"

3. února 2012 v 20:04 | ♥Kittys♥

No takže..asi takhle vám to řeknu..:D..Měl to být Harry Styles..ale pak se mi to jaksi asi vymklo kontrole a myslim,že se přestal sám sobě podobat:D..No posuďte sami..:D:)
Takže to prostě berte...jen jako jeden z mých dalších výtvorů:D



Autor: ♥Kittys♥

Růže-Aquarell

18. ledna 2012 v 20:37 | ♥Kittys♥
Takže..tady je ten můj slíbený obrázek..mělo by to připomínat růže,ale nejsem si moc jistá,že je jim to podobný..:DD







Autor: ♥Kittys♥

Picture-Boy 2..By Me

8. ledna 2012 v 10:41 | ♥Kittys♥






Autor: ♥Kittys♥

Picture-Boy..By Me

6. ledna 2012 v 16:04 | ♥Kittys♥

Jelikož obrázek co jsem dneska začala,dnes určitě nedodělám tak vám sem hodím jiný,který jsem malovala nějak ještě před vánocema..:)..



autor: ♥KIttys♥

Eyes One direction

4. ledna 2012 v 20:57 | ♥Kittys♥
Takže tohle jsou oči skupiny one direction..některý jsou takový,no..divný..
ale snad to neni jeden z mých nejhorších obrázků..:)..To posuďte sami..






autor: ♥Kittys♥

Můj čoklíček-kresba

3. ledna 2012 v 19:33 | ♥Kittys♥

Tak tohle je můj čoklíček Snoopy...snad se vám to bude aspoň trošičku líbit....:)
Je to blbá kvalita...foceno mobilem a za to se omlouvám..





Autor:♥Kittys♥

Kytky-Kusudama

23. prosince 2011 v 10:17 | ♥Kittys♥
Tak a tady jsou ty kytky co vyrábíme s babičkou a teď už i s mamkou..:D..Jmenuje se to kusudama....opět je špatná kvalita..pardon..Měla jsem těch fotek víc,jenže se mi nějakym záhadny způsobev vytratily..:D..takže bohužel...kdyžtak mi napište jestli se vám líbí..:)




Když mě chytne nálada aneb další můj výtvor..:)

27. října 2011 v 20:49 | ♥Kittys♥
No...Tak tady je ten obrázek....neni to nic extra..já osobně si myslím,že se mi zrovna dvakrát nepoved..ale tak snad úplně strašný to není..:)...Radši to už nebudu komentovat:D..Ale ráda si poslechnu vaše názory a i kritiku..:)..Pište do komentářů prosím ať vím na čem sem..:)

A omlouvám se,že je ten obrázek trošku zmačkaný...)




Autor:♥Kittys♥

Kresba-Muž

20. září 2011 v 13:27 | ♥Kittys♥
Tákže..ještě než odjedu,tak vám sem stihnu dát další moji kresbu..:)...Snad se vám bude líbit..pa vaše ♥Kittys♥



Život se nezmění!!

13. září 2011 v 20:38 | ♥Kittys♥

Proč není život takový,jaký přála bych si mít.
Proč někteří z vás jsou takový,na které radši vzít nůž a bič.
Říkáš mi nežij v pohádkách nebo zabloudíš v nich,
však radši stracená budu v pohádkách,než tuhle realitu žít.

Z očí kanou mi slzy,které v perly se mění,
můj pohled na svět ,ale stejně už nezmění.
Přála bych si mír na zemi,všichni jsou si rovni.
Místo toho mám jen srdce,jako v jednom ohni.
V ohni nejel z lásky k tobě,ale hlavně z toho zla,z toho největšího ohně.

Možná že až jednou se svraštělým obličejem v křesle budu sedět,
tak na celý svět jinýma očima budu hledět.
Lidé změní své chování,nebudou se býti.
A v klidu a míru budou si zde spokojeně žíti.

Mně už nejspíš oči klížiti se začnou
a nad svou dlouhou cestou začínám jen žasnout.
Cítím vánek a zvedám se z křesla....ne to já nezvedám se,
to nejspíš jen část mého já zdá se.
Najednou vidím celý svět,
to vždy jsem si přála,
celý ho obletět.

Teď splnil se mi jeden z mých snů,
ale ostatním..kde konec je jejich dnů.
Má přání nejspíš nikdy vyslyšena nebudou
a jen zlé vzpomínky tu po nás zbudou.

Na měkkém obláčku sedím
a opět na svět,teď už z velké dálky hledím.
Srdce pořád jako v ohni mám,
však zde to na sobě znát nedávám.
Svět nezmění se nejspíš ani za milion let,
tak už netrápím se tím
a tvořím si zde svůj vysněný svět.

Titanic....báseň...)

6. září 2011 v 15:06 | ♥Kittys♥
Ahojda...Takže včera jsem narazila na jednom blogu na článek o Titanicu a to mi vnuklo nápad na tuto..no dejme tomu báseň..:)..Doufám,že se vám ,alespoň maličko bude líbit...:)...
Tak tady je ↓↓↓↓(celý článek)
 
 

Reklama